Snižování emisí GHG
Byl jsem před časem přátelsky vyzván, abych okomentoval a podpořil plány EU na snižování emisí skleníkových plynů do roku 2030. Protože nejsem expert na emise a protože evropskou politiku příliš nesleduji, tak jsem zaváhal. Asi bych se měl nad sebou zamyslet, ale zastupuji Česko v několika mezinárodních organizacích (např. Mezivládní panel pro změnu klimatu) nebo pracovních skupinách (např. pro výměnu klimatických dat Světové meteorologické organizace) a evropskou úroveň už fakt nestíhám sledovat. Ale když jsem se vyjádřil ke Green Dealu, tak jsem se na plánované snižování EU emisí z toho globálního pohledu také podíval.
Česko se zavázalo plnit Pařížskou dohodu, která usiluje o takové snížení emisí, které by zastavilo růst globální teploty pod 2 °C oproti předindustriální době (za tu se považuje období 1850-1900) a pokud možno co nejméně překročit hranici 1,5 °C. Pařížská dohoda zároveň dala úkol Mezivládnímu panelu pro změnu klimatu (IPCC) k přípravě speciální zprávy Oteplení o 1,5 °C. Tato zpráva obsahuje velké množství dobře zdůvodněných informací, různých návrhů a modelových výstupů. Logika tohoto reportu je však opačná, než na jakou jsme bývali u IPCC zvyklí. Zatím vždy IPCC říkal, jaká bude za x let globální teplota, protože rostou emise skleníkových plynů a mění se krajina. V tomto reportu IPCC říká, jaké mohou být globální emise v limitních obdobích (2030, 2050, 2075), aby teplota byla maximálně na nějaké hranici. Je to samozřejmě složitější, ale lze to takto zjednodušit.
Tento Pařížskou dohodou vyžádaný report nám říká, že pro udržení růstu globální teploty pod 2 °C bychom museli snížit globální emise GHG do roku 2030 o 25 % a pro udržení růstu globální teploty pod 1,5 °C o 45 % ve srovnání s rokem 2010. Tyto hodnoty jsou již od října 2018 známé a často diskutované. A vlastně jsme se k nim, jako signatář Pařížské dohody, zavázali. Z pohledu IPCC se nejedná o nějaký odhad reálného vývoje pro následujících 12 (dnes už jen 10) let. Je to jen modelový odhad reakce klimatického systému na chování společnosti za předpokladu, že by se globální emise opravdu začaly takto snižovat.
Evropská komise a Evropský parlament v těchto týdnech předkládají a schvalují různá procenta, kterých by měla EU do roku 2030 dosáhnout. Jak už jsem uvedl, nejsem expert na evropskou politiku, ale můžeme vidět návrhy na 55% snížení nebo 60% snížení, ojediněle i na 70% snížení emisí GHG do roku 2030, ale POZOR oproti roku 1990. A tím se to celé stává podivně nepřehledné.
Do tabulky níže jsem uvedl výsledky emisních inventur, které připravuje ČHMÚ pro roky 1990, 2010 a 2017. Jedná se o celkové emise antropogenních skleníkových plynů přepočtené na CO2eq včetně započítaného LULUCF (Land Use, Land Use Change and Forestry) v megatunách. Je vidět, že Česko snížilo emise ze 194 Mt CO2eq v roce 1990 na 132 Mt CO2eq v roce 2010 a 127 Mt CO2eq v roce 2017. Snížení je tedy v roce 2017 o 35 % oproti roku 1990 nebo o 4 % oproti roku 2010. Taková je realita v Česku.
Pokud IPCC říká, že bychom měli do roku 2030 snížit emise o 45 % oproti roku 2010, vidíme v tabulce, že bychom měli mít emise jen 73 Mt CO2eq. Je to průměrná globální hodnota a je zřejmé, že státy, které již dnes patří mezi rozvinuté, nebo chcete-li bohaté, by měly snížit více, protože dnešní chudý svět bude pravděpodobně své emise ještě nějakou dobu zvyšovat. A teď bychom se měli bavit o tom, jak toho dosáhnout, co je možné, co je vhodné, co je nutné, co nám to přinese, co to bude stát, …. V tomto světle jsou však aktuální snahy a návrhy EU o dost méně přísné nebo ambiciózní. Možná jsou realističtější, protože podle nich bychom se v Česku měli v roce 2030 dostat na 87 Mt (snížení o 55 % oproti roku 1990) nebo na 78 Mt (snížení o 60 % oproti roku 1990).
Když říkám „realističtější“ tak neříkám, že správnější. Kdo víme, jak se budou v následujících letech měnit technologie? Jak s emisními inventurami zahýbá nastartovaná kůrovcová kalamita? Jak se bude obnovovat ekonomika po kalamitě covidové? To vše jsou velké neznámé. V celém tomto procesu je však jedna známá, jedna jistota. Ekonomika bez fosilních paliv znamená zdravější životní prostředí, zdravější obyvatelstvo. To lze jen těžko zpochybnit, ale také se to, bohužel, těžko ekonomicky započítává. Ale pokud máme dnes tak velký problém s covidem, tak to lze (odhaduji) částečně přisuzovat i kvalitě našeho životního prostředí v posledních letech, kvalitě toho, co tady dýcháme a jak žijeme. Neměli bychom tedy na naší fosilní ekonomice tak tvrdošíjně trvat a už vůbec ne až někde daleko za rok 2030. To si fakt nezasloužíme.