Škoda ztratit myšlenku

08.06.2022 12:33

V minulém týdnu jsem pro Deník N připravil odpovědi na pár otázek. Ty se nakonec do článku nehodily (ZDE), tak je dávám tady. Když už jsem si dal tu práci, tak ať to mám archivované k dalšímu užití.

1) Zaznamenal jste v posledních měsících případy extrémního počasí ve světě? Například vlny veder v Indii a Pákistánu, bouře a vichry v Kanadě nebo zřetelné ochlazení v Brazílii (cyklon Yakecan)? Pokud ano, přisoudil byste to klimatické změně?

Zaznamenal, ale nejen v posledních měsících. Vzpomeňme také na horkou vlnu na jihozápadě Kanady v červnu loňského roku, kdy například na stanici Lytton byla naměřena teplota 49,5 °C. Je dobré si uvědomit, že tato meteorologická stanice má stejnou zeměpisnou šířku a podobnou nadmořskou výšku jako Praha. Nebo extrémní srážky a povodeň v červenci 2021 v západní Evropě s neuvěřitelně vysokým počtem obětí v Německu (182 potvrzených). Když procházíme statistiky extrémního počasí dále do nedávné minulosti, nacházíme už více než 30 let extrémy, o kterých říkáme, že jsou z nějakého pohledu neuvěřitelné – množství spadlé vody, výška povodně, lokalita výskytu, délka trvání a podobně. Každá z těchto událostí je ovlivněna změnou klimatu, stejně tak jako běžný, normální průběh počasí je ovlivněn změnou klimatu. Nelze změnu klimatu nijak od průběhu počasí oddělovat, ale také nelze jednoznačně o nějaké události říct, že by se ve světě s globální teplotou o 1 °C nižší (tzv. předindustriální úroveň) nevyskytla. U některých jevů (horké vlny nebo hurikány) můžeme s jistotou tvrdit, že jsou intenzívnější a vyskytují se v oblastech, kde to nebývalo možné. Ale např. povodně ve střední Evropě byly i v minulosti běžné a bývaly extrémní. Dnes se „jen“ vyskytují častěji.

2) Myslíte, že se tyto extrémy budou stále častěji opakovat, a budou čím dál tím závažnější?

Scénáře, které popisují vývoj klimatu a související projevy počasí v dalších desetiletích neukazují, že by se měla situace nějak zklidňovat. Vyšší teplota přináší do atmosféry více vlhkosti, více energie a tedy více extrémů a někdy i nezvyklé přesuny vzduchových hmot související se změnami energetické bilance, například v Arktidě vlivem odlednění oceánu. Mohlo by se zdát, že je to pro nás bezpečně daleko, ale pozorované vpády studeného vzduchu daleko na jih (sněžení na Floridě, v Maroku nebo v Řecku) nebo naopak délka trvání suchého a horkého počasí (léto 2015 u nás) bývají ovlivněny změnami v tryskovém proudění, které s energetickou bilancí Arktidy přímo souvisí. Závažnost nebo rizikovost takových jevů hodně závisí na naší připravenosti. Doporučuji si projít slovník souvisejících pojmů, který jsme v rámci projektu PERUN v této oblasti připravili (https://www.perun-klima.cz/slovnik.html). V různých oblastech světa mají obyvatelé a společnosti různou kapacitu zvládání rizik a závažnost jednotlivých jevů tedy vnímají různě.

3) V čem jsou podle Vás tyto extrémy nejnebezpečnější?

Jak uvádím výše, nezáleží jen na nebezpečnosti nebo intensitě samotného jevu, ale i na naší připravenosti tyto jevy zvládat. Nejnebezpečnější jsou jevy, na které nejsme připraveni, nemůžeme se na ně připravit nebo jejichž nebezpečnost podceňujeme. Těžko můžeme obyvatelům v chudých oblastech Sahelu vyčítat, že si před suchem neudělali dostatečné zásoby, ale můžeme se divit vysokému počtu obětí německých povodní. Dnes víme, že se extrémní jevy vyskytují a vyskytovat budou. Pokud budeme jen pasivně čekat, až nás někdo začne evakuovat, budeme se hodně divit.

4) Program OSN pro životní prostředí minulý rok zahájil Dekádu pro obnovu ekosystému. Je podle Vás v této chvíli reálné zvrátit klimatickou krizi změnou postoje k životnímu prostředí?

Je to důležitá součást všech opatření. V souvislosti se změnou klimatu se často zdůrazňuje hlavně dekarbonizace, odchod od fosilních paliv a tedy nižší množství skleníkových plynů přidávaných do atmosféry. Ale neměli bychom zapomínat, že až 60 % antropogenní produkce těchto skleníkových plynů byla historicky po roce 1750 „zpracována a uložena“ v ekosystémech (viz Šestá hodnotící zpráva IPCC). V lesích, na loukách, v oceánech. Tyto ekosystémy zpomalují klimatické změny tím, že snižují množství skleníkových plynů v atmosféře. My však dnes už víme, že jejich možnosti pohlcovat skleníkové plyny se s rostoucí teplotou a s množstvím skleníkových plynů v atmosféře snižují. Proto je důležité věnovat pozornost jak snižování emisí, tak kvalitě a zdraví krajiny.