Přírodní pohromy a co s nimi?
Dnes budu mít opět jen krátký vstup. Některé přírodní procesy probíhají tak rychle, že jim neumíme zcela předcházet, ale jen se snažíme snižovat škody, které způsobují. Dnes už jsme dokonce tak daleko, že některé z nich umíme i předpovídat a naše reakce na ně je poté účinnější. Každý z nás je asi schopen vyjmenovat některé z nich:
- bouřka
- krupobití
- horká vlna
- sucho
- tornádo
- tropická cyklóna
- přívalové srážky
- sněhové přívaly
- mrazy
- povodně
A jistě by se našly i další, přičemž v této chvíli zcela opomíjím katastrofy způsobené kosmickými tělesy nebo geologickými procesy. A jak na tyto události reagujeme? Zpochybňujeme jejich existenci? Ignorujeme je? Vysmíváme se jim? Ne. Bráníme se, jak jen to jde. Tady malý příklad:
Mobilní povodňová stěna v Praze, srpen 2002.
Jak by asi dopadla Praha, kdybychom se řídili meřením primátora Němce s pravítkem na břehu Vltavy a jeho konstatováním, že "situace je nadmíru výtečná"? Nechci ani domýšlet.
V těchto dnech se za přírodní pohromu označuje covid. Ano, s tím se dá souhlasit. Ale měli bychom na ni reagovat tak, jako to umíme za povodní nebo v časech horkých vln. Zpochybňování, zlehčování nebo přehlížení - to není cesta.